Základní umělecká škola Chotěboř

zus01.JPG (10340 bytes)

Náměstí T.G.Masaryka 322, 583 01 Chotěboř, tel. 569 624 350, e-mail: zuschot@zuschot.cz
internet: www.zuschot.cz

Almanach ZUŠ Chotěboř, vydaný u příležitosti 50. výročí založení školy
( autor Mgr. Milan Moc , ředitel školy )
- 1.díl -

Místo úvodu stesky a omluva

V životě lidském i v životě nejrůznějších společností, spolků a institucí bývají vždy pravidelně připomínána a oslavována různá kulatá výročí. Jedná - li se o výročí padesáté, je to vskutku velký důvod k oslavě, pokud je za co slavit. Je dobrým zvykem, že ty šťastnější školy i při daleko menších výročích vydají krásný nebo alespoň ucházející almanach, který zůstává vzácným a trvalým historickým svědectvím o škole či instituci samé, když ostatním archiváliím hrozí dříve či později nebezpečí úřední skartace a spoléhat na paměť žijících svědků je poněkud naivní.

Vzhledem k otázce finanční mně nezbývá, než předložit veřejnosti alespoň nouzově jakýsi miniseriál o čerstvé padesátnici, naší základní umělecké škole, a to se značnou dávkou znechucenosti nad bídnou výší sponzorských darů určených na vydání pamětního almanachu od chotěbořských podnikatelů, které jsem poníženě obešel. Výsledná částka je 0,- Kč (slovy: nula korun českých), ale na druhé straně jsem zase bohatší o ujištění, že každý z osmi mnou oslovených podnikatelů prý buď "investuje finanční prostředky jiným směrem" nebo že poslední dobou už hodně podpořil sportovní dění ve městě atd.. K devátému ani k dalšímu podnikateli jsem ve své uražené ješitnosti již nevkročil a nevím, jestli kdy vkročím. Děkuji tímto jedinému dárci, který podpořil jistou finanční částkou naše kulaté výročí - Městu Chotěboř. Ze slušnosti ho mezi ostatní zmíněné "sponzory" nepočítám. Ostatně, Město Chotěboř Zušce již řadu let pomáhá i výší symbolického nájemného za využívání radničních prostor.

milanmoc.jpg (17080 bytes)
Autor Almanachu Mgr. Milan Moc
Foto: Chotěbořský Courier Harry, archív

Píši tyto nakvašené řádky, abych trochu ulevil zarmoucené duši, ale zároveň jako omluvu či vysvětlení, proč tak známá instituce, jakou dnes již ZUŠ Chotěboř zajisté je, nevydá ke svému padesátiletí důstojný almanach. Důvod je jako vždy prostý. Náklady na vydání takovéto publikace se totiž pohybují kolem 40.000,- a na to naše Zuška, pevně a neochvějně zakotvená v síti škol České republiky se všemi "výhodami", které z tohoto svazku plynou, v současné době prostě nemá.

Jsem tedy velice vděčný redakcím Chotěbořského Echa a Chotěbořského Couriera, že mně i naší škole vyšly vstříc a poskytly nám možnost mediální prezentace před chotěbořskou veřejností. Takže maličký almanach přece jenom vznikne, i když pouze v internetové podobě.
(Harryho pozn.: Po dokončení seriálu článků k 50 letům ZUŠ Chotěboř je převedeme do podoby tisknutelné knížky, kterou si bude moci každý z našich novin stáhnout a vytisknout, takže Almanach přece jen bude, i když si ho budete muset vytisknout sami. Almanach bude v našich novinách umístěn trvale.)

50 let Základní umělecké školy Chotěboř

almanzus1.jpg (25687 bytes)
Snímek hlavní budovy ZUŠ z listopadu 2001.
Foto: Chotěbořský Courier Harry

Trochu historie

Ono "magické datum" vzniku Základní umělecké školy Chotěboř připadá na 15. prosinec roku 1951. Škola byla založena rozhodnutím tehdejšího Krajského národního výboru v Pardubicích. K témuž dni byl jmenován i první ředitel tzv. Základní hudební školy v Chotěboři pan Luděk Lukeš, který se dne 17.prosince téhož roku ujal nezbytných přípravných prací. Je nutné podotknouti, že tehdejší představitelé města vznik školy maximální měrou podpořili. Jak uvádí první stránky kroniky naší školy, obzvláště Školský referát MěNV v Chotěboři se snažil vznikající školu podpořit a materiálně vybavit, ačkoliv s ní nebylo v rozpočtu MěNV pro rok 1952 počítáno. Rovněž chotěbořští občané přijali její založení s povděkem.

Rozhodnutí o založení Základní hudební školy v Chotěboři bylo tak rychlé a nečekané, že navzdory veškerým snahám a podpoře neměla škola zprvu vlastní budovu, učebny ani nástroje. Byla umístěna například v budovách místního gymnázia a v nynějším sídle Městské bytové správy v Havlíčkově ulici. Veškerá výuka měla provizorní ráz. V polovině prosince 1951 provedl ředitel průzkum na tehdejších národních školách, na jehož základě proběhl zápis prvních žáků školy. Po provedených přijímacích zkouškách bylo dne 4.ledna 1952 zahájeno pravidelné vyučování. V nejskromnějších podmínkách, jaké si lze z dnešního pohledu představit, začala probíhat výuka 50 žáků rozmístěných do dvou skupin přípravné hudební výchovy po 15 žácích, a do houslového a klavírního oddělení.

Do konce školního roku 1952/53 vyučoval na škole ve všech třech odděleních ředitel školy všechny žáky sám. Teprve v roce 1953/54 nastoupily do školy dvě další učitelky, z toho jedna vyučovala dokonce tzv. rytmiku (předmět předcházející dnešnímu tanečnímu oboru ZUŠ). Škola byla přemístěna do prostor chotěbořského zámku.

Teprve od roku 1957/58 má škola již nejnutnější zařízení a hudební nástroje potřebné ke studiu 80 žáků vyučovaných čtyřmi učiteli. V roce 1960 při reorganizaci okresních národních výborů se dostalo škole nového a relativně dosud nejlepšího umístění v samostatné budově bývalé radnice, kterou uvolnil bývalý MěNV. V této budově sídlí převážná část školy dodnes. Je však bohužel paradoxem, že i navzdory své kráse, umístění v centru města i tradici škole už nejméně 25 let tyto prostory nestačí a pro výuku dnešního počtu dětí jsou z hygienických důvodů naprosto nedostatečné.

V roce 1960/1961 nastupuje na místo ředitele školy pan Jindřich Jun, za jehož vedoucího působení trvajícího více než 30 let si škola postupně vydobyla své čestné místo mezi ostatními institucemi podobného typu v rámci nového okresu a kraje. Stala se významným pedagogicko kulturním centrem v našem městě.

Během uplynulých pěti desetiletí nesla škola celkem 3 názvy, které se vždy s některou novelizací a reorganizací ve školství (kolik jich již bylo a kolik jich ještě bude ?!) povinně měnily. Ze základní hudební školy se v roce 1962 stala na dlouhá léta tolik oblíbená "Liduška", tedy lidová škola umění, která se v roce 1990 přejmenovala s trochou nostalgie na současnou "Zušku" - základní uměleckou školu. Oba dva důvěrně familiární názvy - Liduška a Zuška - naznačují, jak je obecně vnímán vztah žáků a ve velké řadě i jejich rodičů a ostatní veřejnosti k obsahu výchovně vzdělávací práce na těchto typech škol.

Chotěbořská "trojjediná" Hudebka, Liduška a Zuška se v minulých padesáti letech stala pracovištěm několika desítek učitelů, kteří v řadě případů obětovali své mládí a často i nejlepší roky svého života výuce mladé generace v uměleckých oborech na malém městečku Českomoravské vysočiny. A že jejich práce byla v naprosté většině úspěšná a smysluplná, svědčí nedozírná řada žáků, kterým se za svého působení trpělivě věnovali. Mnozí z absolventů naší školy pokračovali v dalším studiu na vyšších typech uměleckých škol a stali se z nich výkonní umělci nebo umělečtí pedagogové na uměleckých školách nejrůznějších stupňů.

Současná podoba školy

Základní umělecká škola Chotěboř má v letošním školním roce kvůli naprosto nedostatečné kapacitě hlavní budovy staré radnice celkem čtyři působiště. Jsou to již zmíněná hlavní ("radniční") budova na chotěbořském náměstí, odloučené pracoviště tanečního oboru v jedné ze tříd základní školy ve Smetanově ulici (jak si této laskavosti ředitelství ZŠ Smetanova vážíme!), zvláštní kapitolu pak tvoří budova pobočky naší školy v Krucemburku a konečně detašovaná třída hudebního oboru v budově základní školy ve Ždírci n.Doubravou (opět s poděkováním ředitelství ZŠ). Celkový počet žáků navštěvujících ZUŠ Chotěboř je v letošním školním roce 461, z toho je 278 dětí v hudebním oboru, 112 v tanečním oboru, 63 ve výtvarném oboru a 8 žáků navštěvuje obor literárně dramatický (od letošního školního roku však bohužel jenom na krucemburské pobočce).

Škola zaměstnává celkem 19 pedagogických pracovníků, hospodářku a 2 provozní pracovníky.

ZUŠ Chotěboř má velice bohatou činnost. Například v loňském školním roce pořádala nebo spolupořádala jen "chotěbořská část" školy více než 90 akcí, naši žáci se úspěšně zúčastnili řady soutěží, festivalů a přehlídek. To je však již obsahem některé z dalších částí povídání o naší ZUŠ.

Vrátíme - li se o padesát let později, k datu založení školy (15.12.1951), musíme si opět připomenout, za jakých neutěšených podmínek se ujal tehdejší první ředitel, pan Luděk Lukeš, výuky ve své nově založené škole. Hudební škola v Chotěboři vznikla s "požehnáním" tehdejšího krajského národního výboru v Pardubicích. Možná z jakéhosi stranického příkazu, možná nějakým moudrým politickým rozhodnutím. (Koneckonců proč ne, i sám pan profesor Zdeněk Nejedlý měl za své politické kariéry v oblasti kultury a školství několik moudrých nápadů - například založit systematické základní umělecké vzdělávání. Dodnes nám tento ojedinělý, skvělý a propracovaný pedagogický systém celý kulturní svět závidí - pozn. autora.)

První sídlo ZUŠ - chotěbořské Gymnázium, tehdy ovšem Jedenáctiletá střední škola.

V každém případě byla však nově vzniklá škola ekonomickým břemenem a, při vší úctě, z některých materiálů vyplývá, že ono rozhodnutí bylo možná poněkud unáhlené. Z dnešního pohledu je pak přinejmenším obdivuhodné, jakými prostředky se v rámci obhajoby smysluplnosti a účelnosti založení hudební školy v malém městě na Vysočině pustil do boje pan ředitel Lukeš. Neváhal po dva školní roky vyučovat sám jako jediný učitel na škole až 66 žáků. Kvalifikovaných učitelů bylo málo, finančních prostředků na jejich výplatu ještě méně, takže naděje na brzké vytvoření kvalitního pedagogického sboru v chotěbořské hudební škole byla velmi, velmi mizivá. Chyběly hudební nástroje, základní učební pomůcky, odpovídající notový materiál, prostory pro výuku byly provizorní, navíc s vidinou časného stěhování do jiných budov. Činnost ředitele Lukeše představovala vrchol kantorské obětavosti, cílevědomosti a do určité míry i vysoký stupeň lidské tvrdohlavosti. Pan ředitel učil hře na housle, klavír, hudební nauce, sborovému zpěvu a navíc prozřetelně, v rámci onoho tvrdohlavého očekávání zlepšení poměrů, vedl oddělení přípravné hudební výchovy, jako "zásobárnu" budoucích nových žáků školy. Krátce řečeno - pro jednoho kantora práce víc než dost. Kdo nikdy neučil, nepochopí, co obnášela poctivá pedagogická činnost pana Luďka Lukeše, která byla navzdory všem uvedeným překážkám a potížím hodnocena tehdejším krajským školním inspektorem Antonínem Šimečkem velice kladně. A jakoby všech starostí o žáky a o budoucnost nové školy bylo málo, působí ředitel Lukeš navíc ve Východočeském orchestru závodního klubu KNV v Pardubicích, dále působí jako houslista v Chotěbořském kvartetu, pracuje jako poradce mládežnického tanečního souboru v Chotěboři a zastává též místo člena okresního poradního sboru pro lidovou tvořivost.

Zapálení a obětavost prvního ředitele a s největší pravděpodobností i kladná hodnocení krajské školní inspekce způsobily, že od prvního září školního roku 1953/54 mohly do chotěbořské základní hudební školy nastoupit dvě nové posily v osobách učitelek Heleny Smutné a Věry Lukešové. Paní učitelka Lukešová byla pověřena výukou tzv. rytmiky, což byla jakási dávná obdoba dnešního tanečního oboru. Paní učitelka Smutná převzala od ředitele žáky hrající na klavír. I když po pouze dvouleté pedagogické činnosti odešla z rodinných důvodů do hudební školy v Přelouči, bylo díky jejímu působení na naší škole založeno klavírní oddělení, jehož kontinuita nebyla dodnes nikdy přerušena.

Další sídlo ZUŠ - chotěbořský zámek.

Vyučování se přesunulo z učebny gymnázia do "znárodněné" budovy chotěbořského zámku a nadále probíhalo v těch nejskromnějších podmínkách. Přesto bylo vyučováno kolem 70 dětí a provedl se talentový průzkum v prvních třídách obou základních škol. Škola začíná v tomto roce pořádat první vystoupení svých žáků.

Bídná ekonomická situace trvá i v dalším školním roce 1954/55. Zřejmě si dnes těžko dovedeme představit, v jakých materiálních podmínkách naši starší a staří kolegové vyučovali. Poněkud smutný úsměv asi vzbudí u čtenáře kroniky naší školy odstaveček tehdy psaný : "V tomto školním roce bude očekávána reforma hudebního školství. Krajský národní výbor přislíbil pro naši školu potřebné vybavení - stůl, registraturu a psací stroj".

Základní hudební škola v Chotěboři má ve školním roce 1954/1955 také svůj historicky první výbor Sdružení rodičů a přátel školy, jehož předsedou se stává pan František Kulhánek a členy Josef Franěk (místopředseda), Karel Kajínek (jednatel), Josef Pokorný (pokladník), Josef Hubáček, M.Polanská, M.Váňová a A.Vošická.

Ze školy odchází klavíristka paní učitelka Helena Smutná.

V roce 1955/56 nastupuje do naší školy nová klavíristka Emilie Richterová a jako čerstvá síla oceněná státní zkouškou z oboru klavír se ujímá výuky klavírní hry a též veřejně vystupuje na koncertě věnovaném skladbám W.A.Mozarta, uspořádaném hudební školou.

Ředitel Lukeš žádal orgány města i okresu o změnu působiště školy z důvodu velké vzdálenosti od centra města, z bezpečnostních důvodu (již v roce 1955 nebyly některé úseky trasy od náměstí k zámku příliš bezpečné !) a především z důvodu plánovaného rozšíření výuky na škole. V tomto školním roce nastala také avízovaná reorganizace hudebního školství a byly vydány nové učební plány a osnovy.

Pouze jeden školní rok a ještě necelý - 1956/57 - vyučovala na naší hudební škole klavírní hře paní učitelka Miluše Kuchařová, která odtud odchází v roce 1957 z rodinných důvodů. V tomto školním roce se konala dvě úspěšná žákovská vystoupení.

Třetí sídlo ZUŠ, dnes budova Městské bytové správy v Havlíčkově ulici.

Ve školním roce 1957/58 dochází k dalšímu stěhování školy, a to ze zámku do budovy číslo 443 v Havlíčkově ulici ( dnes sídlo Městské bytové správy ). Učitelský sbor školy je posílen mladým absolventem houslového oddělení pražské konzervatoře panem Jindřichem Junem.

V dalším školním roce 1958/59 přibírá ředitel Lukeš do učitelského sboru tři nové externí učitele - pana Jana Hlinku a pana Jaroslava Mrkvičku, kteří vyučují hře na dechové žesťové nástroje a pana J.Karlíka, učitele klarinetové hry. V tomto školním roce vystoupil i první školní žákovský dechový orchestr.

V roce 1959/60 sice školu opouští z rodinných důvodů klavíristka E. Richterová ale je nahrazena hned dvěma mladými učitelkami, absolventkami pražské konzervatoře, Jitkou Šindelářovou - Zdeňkovou, která vyučuje klavíru a poprvé v historii školy i akordeonu, a především klavíristkou Annou Koudovou (působící na naší škole až do roku 1997, kdy jí vážný zdravotní stav nedovolil pokračovat v další činnosti). Škola se rozrůstá - dostává od MěNV k užívání další dvě místnosti, sedm učitelů vyučuje celkem 142 žáků.

Poslední školní rok prvního desetiletí existence školy, rok 1960/61 probíhá ve znamení několika závažných změn. Školu opouští její první ředitel Luděk Lukeš, který nastupuje na místo profesora tehdejšího Pedagogického institutu v Pardubicích (později se stává vysokoškolským učitelem na Pedagogické fakultě v Hradci Králové). Ředitelské funkce se ujímá pan Jindřich Jun a vykonává ji úspěšně až do svého odchodu do důchodu v roce 1991, tedy plných 30 let! Rok 1960/61 se též stává prvním rokem pedagogické praxe dnes mimořádně úspěšné a v odborných kruzích uznávané učitelky houslové hry, paní Věry Fialové. V tomto školním roce jsou přijati další dva noví externí učitelé, pan František Kubánek (výuka akordeonu) a pan Jaroslav Brabenec (výuka klavíru). Pan Oldřich Vašíček, po něm pánové Zdeněk Barborka a Zdeněk Polan, ale později především pan Josef Bratršovský, položili základy k výuce violoncellové hry. (Hře na violoncello se na naší škole učí dosud, což nebývá tak samozřejmou věcí. Violoncellová výuka chybí v řadě i větších škol než je naše, chotěbořská. Pozn. autora.)

Školním rokem 1960/1961 se uzavírá první desetiletí činnosti základní hudební školy, později lidové školy umění, dnes základní umělecké školy v našem městě. Jako člověku patřícímu ke střední generaci mně možná nepřísluší soudit dobu minulou a lidi v ní žijící. O prvním desetiletí činnosti naší školy však mám svoji určitou představu - představu období jejích prvních nesmělých krůčků a kroků poznamenaného hledáním klidu a jistoty v mnohdy rozbouřených společenských a politických vodách. Byla to doba kličkování mezi svobodným náhledem na svět umění a mezi vynucenou utkvělou představou o funkci "umění sloužícím lidu". Byla to i v neposlední řadě doba poznamenaná statečností a moudrostí ředitele ve snaze prosadit názory své i svého učitelského sboru proti názorům mocných, ne však vždy moudrých. Nicméně, základní kámen výuky hudby a ostatních uměleckých disciplín v Chotěboři byl položen a završován velikým úsilím a nadšením tehdy mladého pedagogického kolektivu, které citelně prostoupilo výuku prvních desítek jejích žáků a prvních absolventů. A že estetická výchova na naší škole již tehdy kráčela pod správným azimutem, svědčí slova Mistra Ilji Hurníka, který nám do školní kroniky v roce 1961 napsal po jednom ze svých chotěbořských vystoupení toto krásné věnování:

"Milým dětem z Chotěboře, které tak soustředěně dovedou poslouchat Janáčka a Debussyho".